Představujeme Sju:

„Když jsem měla první dcerku v období prvních krůčků, bylo pro mě náročné se rozhodnout, kterou cestou se vydat. Obouvat? Neobouvat? A když už, tak co? ‚Bosonahé‘ chození bylo u nás v té době ještě v plenkách a všeobecně se doporučovaly botičky, které by ‚podržely‘ nožku – takové ty klasické papučky s pevnou podešví a vyvýšenou a pevnou patou. Já jim s oblibou říkám papučky ‚příšerky‘, protože na dětské nožce, obzvláště pak při prvních krůčcích, vypadají dost nepřirozeně.“

Instinkt Zuzce velel hledat jinde, než na klasickém komerčním trhu. Hledala cestu přirozenější. Jí vnitřně bližší. Volnější pro tu malou, milou, teprve se tvarující buclatou nožičku. A ejhle, z internetových vyhledávačů se vynořilo cosi, co odpovídalo přesně této filozofii – Barefoot.

„Pamatuju si to nadšení, hltala jsem každé slovo o tomto stylu, protože mi přišel TAK PŘIROZENÝ!!! A jako každý správný knihomol a zvědavec jsem se ihned vydala do Zlínské knihovny načerpat další moudra z knih, co se týče zdravého obouvání a vlivu konstrukce bot na naše zdraví. Pokud nějaké takové knihy vůbec existují. A světe div se – našla jsem! Tehdy jsem narazila na knihu Naboso – 50 důvodů proč zout boty od Daniela Howella. Nakoplo mě to natolik, že jsem hned na své další procházce zula své boty i přes to, že byl teprve duben. Ten den si pamatuji přesně, protože bylo Velikonoční pondělí a my jsme si udělali s manželem a dcerkou výlet na Žítkovou. Široko daleko nikdo, takže jsem mohla povolit uzdu svému bosému ‚bláznovství‘. Sluníčko již mělo sílu na to vyhřát cesty. Ve stínu to ještě chladilo, ale ten pocit náhlé svobody a spojení se zemí bylo tak opojné, že jsem tomu propadla.“

Jako další krok tehdy Zuzka i se svým manželem uskutečnili první návštěvu Otrokovických koželužen, aby si tam mohla koupit svou první kůži na dětské capáčky. Následovaly kurzy šití bot, první ‚homo domo‘ pokusy, první nadšení pro provázkové ‚huarache‘ sandálky, ve kterých prochodila celá dvě léta. To ale pořád nebylo dost.

„U druhé dcerky už jsem neměla tolik času se věnovat šití a zdokonalování doma. A tak mi začal vrtat hlavou nový sen – pracovat pro někoho, kdo barefoot vyrábí. Stačilo si to dostatečně nahlas přát a lusk – kamarádka mi hlásí: Nedaleko od nás se do soukromé dílny hledá výpomoc! Rozhazuji sítě a hned z další ruky získávám kontakt. Volám, domlouvám se a…po nějaké době, až byla dcerka starší i pracuji. Sny se plní a já se přímo na dílně realizuji a potkávám s úžasnými lidmi, kteří mi byli inspirací v dalším rozvoji. A nejen tam. I v mém širokém okolí se vynořili lidé, kteří mě ochotně podpořili v tom, co mě baví.“

Později Zuzka spolupráci z osobních důvodů končí.

„Chtěla jsem si trochu odpočinout. Být víc doma, užívat si holčičky a šít si jen tak pro radost. A taky dělat i jiné kožené věci a výrobky. Což vedlo k tomu, že jsme se poprvé sešli v (tehdy ještě improvizované) dílně s Jeňou a začali si předávat své dosavadní zkušenosti se zpracováním třísločiněné kůže. Byla to čirá radost, která chrlila stovky nápadů (včetně toho, jak kůži originálně zdobit za pomoci manžela – uměleckého rytce kovů). Až se zrodila myšlenka založit Jenon leather.“

Zuzka je i napříč svému omezenému času při rodičovské hodně produktivní. A tak jsme přišli se spásnou myšlenkou – ať se věnuje tomu, čemu rozumí nejvíc – barefoot! A tak odpočinek skončil. Začala nová etapa jejího života!

„Tento nápad jsem přijala s nadšením (a zároveň špetkou obav, jak se bude tento projekt líbit, protože je můj PRVNÍ VLASTNÍ, který má přijít na veřejnost). Nicméně jsem se s vervou pustila do práce, která mi šla v podstatě sama od sebe. A tak již brzy Vám budeme moci představit první kolekci letních sandálků! Ze srdce si přeji, ať se Vám líbí!“

Pro Jenon leather Zuzka Sju Mania